


Certifikace ATEX odkazuje na směrnici „Zařízení a ochranné systémy pro potenciálně výbušné atmosféry“ (94/9/ES) přijatou Evropskou komisí 23. března 1994.
Tato směrnice se vztahuje na důlní i nedůlní zařízení. Na rozdíl od předchozí směrnice zahrnuje mechanická a elektrická zařízení a rozšiřuje potenciálně výbušné prostředí na prach a hořlavé plyny, hořlavé páry a mlhy ve vzduchu. Tato směrnice je směrnicí „nového přístupu“, běžně označovanou jako ATEX 100A, současná směrnice ATEX o ochraně proti výbuchu. Specifikuje technické požadavky pro použití zařízení určených k použití v potenciálně výbušném prostředí – základní požadavky na ochranu zdraví a bezpečnost a postupy posuzování shody, které musí být dodrženy před uvedením zařízení na evropský trh v rámci jeho použití.
Certifikace ATEX je odvozena z termínu „ATmosphere Explosibles“ (výbušné látky v atmosféře) a jedná se o povinnou certifikaci pro všechny produkty prodávané v celé Evropě. ATEX se skládá ze dvou evropských směrnic, které nařizují typ zařízení a pracovní podmínky povolené v nebezpečném prostředí.
Směrnice ATEX 2014/34/ES, známá také jako ATEX 95, se vztahuje na výrobu všech zařízení a výrobků používaných v potenciálně výbušném prostředí. Směrnice ATEX 95 stanoví základní požadavky na ochranu zdraví a bezpečnost, které musí splňovat všechna zařízení odolná proti výbuchu (mámePohon klapky odolný proti výbuchu) a bezpečnostní výrobky musí splňovat, aby se s nimi mohlo obchodovat v Evropě.
Směrnice ATEX 99/92/ES, známá také jako ATEX 137, je zaměřena na ochranu zdraví a bezpečnosti zaměstnanců, kteří jsou neustále vystaveni potenciálně výbušnému pracovnímu prostředí. Směrnice uvádí:
1. Základní požadavky na ochranu bezpečnosti a zdraví pracovníků
2. Klasifikace prostor, které mohou obsahovat potenciálně výbušnou atmosféru
3. Prostory s potenciálně výbušnou atmosférou musí být označeny výstražným symbolem.